Petra Rehorová

Studium na Kisku

Proč studuji na KISKu

Jak už jste se mohli dočíst v části O mně, kromě toho, že jsem mámou dvou dětí, vedu už téměř dvacet let Jazykovou školu JILL v Berouně a Hořovicích. Moje profesní cesta se přirozeně vyvíjela – začínala jsem jako asistentka, později jsem učila a vedla týmy lektorů. Dnes stojím v čele celé organizace.

Přes všechny pozitivní stránky této práce jsem na sobě v posledních letech cítila, že zůstávám stát na místě. I když se práce zdánlivě mění a přicházejí nové výzvy – pandemie, změny na trhu, válka na Ukrajině – v každodenním provozu školy převažuje organizace, multitasking a rutina.

A rutina je tichý soupeř. Zvyknete si na ni tak, že si ani nevšimnete, že se přestáváte rozvíjet. Mozek jede pořád na plný výkon, ale stále po stejných kolejích.

Potřeba změny

Uvnitř jsem cítila, že se musím profesně posunout. V roli vedoucí školy už mi nikdo neříká, co mám dělat, kam směřovat. Tím spíš je potřeba tu cestu hledat sama.

Druhým, o něco ostřejším impulzem, byla nástup AI. S nástroji jako ChatGPT jsem začala okamžitě pracovat – fascinovalo mě to a rychle jsem pochopila, že přináší obrovskou změnu. Jenže jsem cítila, že mi chybí kontext a hlubší porozumění. Vždycky jsem studovala jazyky, prošla jsem několika kurzy podnikání, ale propojení s technologiemi mi zatím chybělo.

A pak přišla studená sprcha: velká firma, se kterou jsme roky spolupracovali, nám zrušila spolupráci. Důvodem byla jazyková aplikace postavená na AI, kterou si zvolili místo živých lektorů. Věděli jsme, že lidský kontakt nenahradí – ale firma dala přednost levnějšímu, rychlejšímu řešení. A tím to pro nás skončilo. Aspoň na dva až tři roky.

V tu chvíli mi bylo jasné, že se musím připravit na budoucnost – jinak myslet, jinak plánovat a najít nové způsoby, jak jazykovou školu udržet živou.

KISK jako nový začátek

Inspirovala mě mimo jiné Klára Pirklová, jejíž blog o technologiích ve vzdělávání a trendech a predikcích jsem objevila. Měla podobné pocity – profesní stagnaci, potřebu změny – a studium na Kisku ji podle všeho zásadně posunulo.

Zvažovala jsem to dlouho. Jsem mámou dvou dětí, kterým je dnes osm a deset let. Odpoledne běhám po kroužcích, večery patří rodině. Celý život jsem pracovala na tom, abych až budu mít děti, nemusela být máma s pracovním režimem 8–17. Nechtěla jsem je ošidit – a nechtěla jsem ošidit ani sebe.

Nakonec jsem se ale rozhodla, že nastal správný čas.

Jak to vnímám dnes

Dnes mám za sebou téměř dva semestry a vím, že to byla správná volba. Cítím obrovskou vnitřní proměnu – mozkové závity se roztočily, objevují se nové nápady, inspirace, souvislosti. Studium mi dává smysl, protože ho mohu okamžitě propojovat s vlastní praxí.

Na začátku jsem měla trochu obavu z knihovnictví – sama jsem spíš inklinovala k technologiím, učení a designu. Ale i knihovnictví mě začalo bavit. Dokonce zvažuji, že založím malou knihovnu přímo v naší jazykovce – a kdo ví, třeba se časem posunu i dál tímto směrem.

Závěrem

Studium na KISKu pro mě není jen forma seberozvoje. Je to vědomé rozhodnutí nepřestat růst, hledat nové cesty a připravit sebe i jazykovou školu na budoucnost. Je to cesta, která mě vede k hlubšímu porozumění, propojení technologií, jazyků, lidí i informací. A já mám konečně pocit, že zase jedu – a ne jen stojím na místě.